Vyberte stránku

MŮJ PŘÍBĚH

Neobyčejný diář nevznikl úplně obyčejným způsobem, a protože sem přichází stále více lidí, ráda bych vám vyprávěla, jak to všechno začalo.

Psal se rok 2016, bylo mi 17 let a byla jsem v druhém ročníku na střední škole, která mě totálně nudila a nedávala mi tolik nových znalostí, kolik bych chtěla získávat. Hodiny se vlekly nekonečným tempem a já si zkracovala dlouhou chvíli kreslením. Tenkrát jsem ještě ani pořádně netušila, co to podnikání vlastně je.

Měla jsem však potřebu vytvořit něco svého, něco nového! Pohrávala jsem si s tou myšlenkou a během vytváření vlastního diáře mi došlo, že mi na trhu chybí něco speciálního. Všechny diáře v té době byly uvnitř stejné, jen měli jinou obálku. A tak jsem se rozhodla, že si vytvořím diář vlastní.

Pár dní na to jsme jeli na lyžařský výcvikový kurz se školou a já si zde nalomila obratel při pádu na snowboardu. V tu dobu jsem to ani netušila a vesela jezdila ještě dva dny s nalomeným obratlem. A taky jsem ještě netušila, že to bylo to nejlepší, co se mi stalo. 😀

po příjezdu domů jsem se při návštěvě lékaře jen tak zmínila, že se něco takového stalo a on mě “jen pro jistotu” se slovy “to nejspíš nic nebude” poslal na rentgen do nemocnice. Tady si mě nechali až do druhého dne. Dostala jsem speciální korzet a na další 3 měsíce nemohla dělat nic jiného než ležet a chodit. První dny byly dost stejné, nevěděla jsem co dělat a tak se jen koukala na seriál a povídala s rodinou.

Až jednoho dne se mi zdál SEN. Sny se mi zdají často a občas bývají dost reálné. V tom snu jsem držela právě Neobyčejný diář, viděla jsem jak vypadá a mohla jsem jím listovat a dívat se. Po probuzení jsem nemohla jít dělat nic jiného, než začít zhmotňovat můj sen do reality.

Výzdoba je jen na vás!

Následujících několik měsíců jsem vymýšlela designy, zjišťovala, co vše potřebuji k podnikání a ptala se všech na všelijaké otázky. O prázdninách jsem jeden měsíc pracovala na brigádě a další měsíc jsem si vyhradila pro dokončení diáře.
Díky úrazu jsem také získala nějaké peníze z pojistky a ty jsem se rozhodla investovat, i když moji kamarádi mi říkali, ať udělám nějakou párty, když mám z ničeho nic více peněz. NE, já byla rozhodnutá, je všechny investovat.

S podporou několika osob v mém životě, ať do toho jdu, jsem objednala prvních 100 kusů. V září jsem zveřejnila první fotografie Neobyčejného diáře na mém tehdejším blogu. První komentáře byly dost smíšené, někteří lidé mi psali, že se to nikdy neuchytí, taky neodůvodněné hejty, ale samozřejmě i pozitivní reakce.
Já jsem však v 17 letech neměla vůbec tušení o propagaci a tak jsem prodala asi jen 40 kusů. Byl to tak trochu fuckup, který mě ovšem posunul dál.

Do mého života však v říjnu vstoupil program Soutěž a Podnikej, který pomáhá středoškolákům začít podnikat s jejich nápady. Byl to zrovna první ročník, do kterého jsem se přihlásila a oni mě vzali! 🙂

Během několika měsíců jsem plnila stanovené úkoly, naučila se základní principy podnikání a zjistila spoustu informací. Během následujícího roku jsme vylepšili nejenom diář jako celek, ale i vnitřek. Dostal barevnou obálku a tvrdé desky.

A protože minulý ročník mi moc peněz nepřinesl, rozhodla jsem se pro crowdfundingovou kampaň na portále hithit.com. S kampaní mi pomáhali zakladatelé Soutěž a Podnikej, se kterými jsem navázala spolupráci po ukončení soutěže. Mimochodem jsem skončila na druhém místě v regionálním kole.

Na hithitu jsem si ověřila, že mají lidé opravdu zájem o Neobyčejný diář, z cílové částky 55 952 Kč jsem vybrala 86 950 Kč, to je přes 155 %. A čekalo mě je všechny zabalit a odeslat, tak aby je měli všichni do Vánoc doma. Kampaň však skončila někdy na konci listopadu. Tiskárna je v tuto dobu dost zahlcená a tak mi diáře přišli poslední pátek před Vánoci. Během víkendu jsme s kamarády balili, vázali, nadepisovali adresy, dávali do obálek, znovu nadepisovali adresy a tak celý víkend. Skončili jsme až v neděli v 23:00 a v pondělí ráno se se všemi těmi balíčky šlo na poštu. Šílenost!

Ale zvládli jsme to!

A to jsem já. 🙂

Následující roky vyšly další verze Neobyčejného diáře, do kterých každý rok vymýšlím nové designy. Baví mě vaše fotografie, jak si diář vybarvujete a doplňujete. Děkuji také za vaše zprávy, kdy jste z diáře nadšení a označování na fotografiích na sociálních sítích, díky kterým dnes můžeme být spojení a já vám můžu ukázat i zákulisí.
Každým dnem vymýšlím díky vám něco nového a dělám, co mě baví! Za to vám budu vždy vděčná! Více věcí z mé tvorby naleznete na www.canlistore.cz a o mém životě píšu na www.canli.cz

Nakonec bych tímto chtěla jmenovitě poděkovat Viki Nikodemové, Lukymu Gáborovi, Jirkovi Šottovi, Elišce Kočové, Jacobovi Ditterovi, Elišce Cihlářové, Péťovi Perglerovi, Petrovi Skalickému, Kátě Štruplové, Vendule Kracíkové, Danielovi Rezlerovi, Tomášovi Lanšperkovi za pomoc při balení, Míle Brůhové za její podporu v začátcích, Lukášovi Martincovi za pomoc v podnikání, Nikol Majcherové, která je moje podpora vždy a ve všem, Jonášovi Zavackému, že se mnouneztratil nervy, když jsem mu posílala, že mi něco nejde v programech, Martinu Vítkovi a Davidu Friedlovi za to, že mě naučili spoustu věcí a dali příležitost, bráchovi Karlovi Šulcovi za jeho podporu a v neposlední řadě mé rodině Evě a Jaroslavovi Šrédlovi za to, že i když se v začátcích báli, nakonec se mnou nadepisují obálky a podporují mě nadále a samozřejmě také všem, kteří si diář zakoupili a tím podpořili mou tvorbu.

Děkuji!

Mějte se a smějte se 🙂 Veronika Šrédlová alias Canli 🙂